Jakkoliv nemám ráda ten uplakaný podzimní čas, babí léto se mi nepříčí. Je to tak útěšné, když se člověk ráno probudí do šera a mlhy, avšak během dne se ten šedavý závoj začne rozplývat a na čistě azurovém nebi svítí to naše milované Slunce. Svými ještě dostatečně teplými paprsky zahřívá vše, na co dosáhne. Co zůstává ve stínu, už se nezahřeje.
Listí stromů zbarvené do ruda, žluta, okrova, nás oslepuje svou nádherou, abych zapomněli na to, že zakrátko, kraťoučko nastane čas dušičkový, kdy se sluníčko schová na dny, ba dokonce týdny, a mraky, uplakánci, nás budou skrápět svými slzičkami.
Dny se budou rapidně zkracovat, noci prodlužovat, a tak si užívejme dokud nám slunce svítí.
Náhledy fotografií ze složky Příroda(2)
Komentáře
Přehled komentářů
Zírám v němém údivu jak tvé nitro plesá nad barvami podzimu a souhlasím s tebou. Není nad sluncem zalitý teplý podzimní den. Holčičko ani jse nevěděla jakými způsoby lze komunikovat.
JIskérka je poeta.
(Eva P., 13. 10. 2008 23:33)