Často si říkám, že bych místo toho plácání jen tak,, měla bych se věnovat nějakému závažnějšímu tématu. Jenže jsem zjistila, že bych vypadala jako Nespokojený Králík, protože závážná témata jsou možná závažná, ale na druho stranu velmi neuspokojivá.Většinou se týkají něčeho, co mě, a velmi často nejen mě, rozčiluje, a tak se jim pokud možno vyhýbám, ale myslím, že nastal čas, abych se k nim obrátila čelem a bez ohledu na to, jak nespokojeně budu vypadat, se do nich pustím.
Nejspíš si každý z nás vzpomene na to, že když byl malý a posléze mladý, že rád poslouchal vypdávění staších lidí o tom, co bylo, když ještě on nebyl. Bylo to zábavné a často velmi zajímavé, zvlášť, když si dospělí neuvědomili, že je poslouchají dětské uši a zabrousili do témat dětským nevinným ouškům zaázaným. To sice bylo moc a moc zajímavé, ale také nám bylo divné, když ti staří dospělí o někom říkali, že umřel ještě mladý a my jsme věděli, že už zde v padesáti dávno neměl co děla, ptože byl vlastně tak akorát do rakve. Vlastně nám připadalo, že už na tomto světě vlastně přesluhoval. Pamatuji si, že nám, dětem páté třídy, když jsme přešly na druhý stupeň, připadali osmáci a deváťáci opravdu dospělí. A ti, kteří už vyšli, byli dospělí opravdu, pro nás, ačkoliv oni sami věděli, že jim ještě nějaký ten rok chybí. A když dospělí o někom řekli, že je v nejlepším věku, nebylo nám jasné, proč mluví o starích nad hrobem.
A tak přemýšlím, kdy je ten nejlepší věk. Protože se mi už překulila padesátka, mám tendenci si myslet, že se v něm právě nacházím. Neb nevypadám ještě jako úplná babka a jsem natolik zdravá, že se pohybuji poměrně hbitě. Děti jsou dospělé a já se o ně nemusím starat, jakkoliv mi starosti stále přidělávají, ale to je jen můj problém, že si je připouštím, a já jsem volná jak ten pták. Nakonec i jiné ženy už vyslovily ten názor, že život začíná po padesátce.
Mě opravdu nastal. Do padesátky jsem se stále snažila sehnat si partnera,. Má námaha byla však marná. Po padesátce se stal zázrak. Našla jsem ho! A dokonce mladého. A je mi naprosto jedno z jakého důvodu si našel on starou. Ať si ve mně vidí matku, kterou sice měl a má, ale nedala mu dostatek mateřské lásky a on ji doufá nalézt u mě. Najde ji. A najde u mně toho daleko víc a to, to,si myslím zase já, že hledá u mě.
Tak jsem nakonec došla k tomu, že nejlepší je vždy ten věk, ve kterém jsme. Ať si říká kdo chce co chce. Jde jen o to, najít si vždy v té, které etapě to nejlepší. Vždyť život je tak krásný. Jinak bychom z něj odcházeli rádi a ne se toho svého života drželi jak tounoucí pověstného stébla.
A tak si užívejte života, dokud nějaký máte.
