Minule jsem se zamýšlela nad smyslem života. Vyznělo to trochu beznadějně, nakonec to vlastně beznadějné je. Tak bych ráda nějaké onačejší rozjímání.
Všichni přeci víme, že brouk nesmrtelný není, ba právě naopak. Jeho život je kratičký. Některý přímo jepičí. A co všechno za tak krátkou dobu stihne!
Člověk u vědomí toho, že jeho život je dost dlouhý, odkládá spoustu věcí na potom. Ovšem, velmi často se stává, že to "potom" přehlédneme. Vhodný okamžik se na okamžik zjeví a než se nadějeme, zmizí v nenávratnu, aniž bychom se dozvěděli, jestli bude ještě nějaké potom. Proto bychom neměli příliš věci odkládat na pak. Samozřejmě, jsou věci, kterým odklad nevadí, některým dokonce svědčí a prospívá. Jsou i takové, že když se vůbec nestanou, je to to nejlepší co se mohlo přihodit. Každý to známe.
Nejspíš i tohle psaní patří do této kategorie. Zatím, co to tady smolím, mohla jsem udělat něco užitečného. Například vyluxovat. Ale já ne, raději datluji na počítači, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě. Nakonec to není tak zanedbatelné. Trochu se pocvičím v gramatice a slohu. to také není k zahození. A když si to někdo přečte, bude to fajn. I když si bude říkat, proč vůbec takový blábol píše.
Myslím si, že takovéto psaní je jedna z těch neužitečných, ale přesto potřebných věcí. Alespoň pro mě. Sedím si hezky v teple. Vymýšlím něco, co by dávalo alespoň jakýs takýs smysl, aby nebyl naprostý blábol, aby to bylo pokud možno správně česky. Z reproduktoru se mi linou libé tóny písniček. Ve španělštině, kterou mám tak ráda, která se k těm písním o lásce tak krásně hodí. Je mi teplo, venku svítí sluníčko a mám někonečně času před sebou. No, řekněte, není to nádhera.
Ten čas, který snad nemá konce
využívám tak ledabyle.
Až konec ohlasí zvuk zvonce,
leknu se, že už je tady ta chvíle.
Tak to se mnou nejspíš dopadne. Přejí Vám, abyste na tom byli lépe než já. J.
